Rebetiko

Rebetiko… kolik pocitů vůní barev a obrazů dokáže u milovníků této hudby vyvolat jedno jediné slovo! Zakouřené lokály z počátku dvacátého stolení v Pireu, kde se večer co večer scházely na jednu skleničku chudší vrstvy žijící povětšinou na okraji společnosti byly bohatou živnou půdou pro umělce, kteří toužili a mnozí z nich se i zapsali do povědomí svých současníků a popravdě nejen jich. Tato hudba nemá komu co závidět, je přesným a často i nejlepším uchopením toho, čím její současníci žili. Texty od velmi prostých až po ty rafinované, mířící za obzor, mají dodnes nevyčpělou hodnotu vypovídající mnohovrstevně o své době. Zkraje gigantem Markosem Vamvakarisem se svým neopakovatelným patriarchálním durovým stylem, konče hudebně nejnadanějším z nich Vasilisem Tsitsanisem, oceněným po právu Unescem za přínos ke světové kultuře… Tito lidé svojí hudbou rozvinuli nový plnokrevný pohled na Stav věcí, byť si většina z nich neznala ani noty. Bližší seznámení s ní vyžaduje /stejně jako při liturgii/ čisté srdce, vnímavou mysl a v neposlední řadě i umění oproštění se od každodenních starostí a, nebojme se říct to slovo, reality. Je v ní slyšet smích i slzy oddanost i žárlivost pokora a v posledku i hrdost národa nezlomeného ničím vnějším, národa, který nikdy neklesá na mysli a vždy, když už není kam couvnout, se vzchopí k protiútoku…

Kyriakos P. Tsiligkaridis

Kapela:

Sofia Prusali: zpěv (www.chorodia.cz)
Vangelis Vasilakos: buzuki, zpěv
Premysl Mixa: kontrabas
Ivana Mokra: baglamas, buzuki
Milan Bátor: Outi, Lauto, Kytara
Janis Jakadandzidis: Housle

 

Aktuálně:

Rozhovor se Sofií Prusali